Úvaha k rozhovoru s Beardenem Tlačiť

Jan Koňas  |  21. 03. 2009  |  Teorie a úvahy

Genom i inteligence této planety jsou postaveny na procesech integrace uhlíku a křemíku, ale bude pro mnohé z nás obtížné připustit, že nejsme vrcholem „uhlíkové inteligence“.

Energie a E - pole

Cituji:
… když se pozorně podíváte na definice energie a E-pole okamžitě uvidíte, že energie (v nerelativistickém případě) je hmotnost násobená akcelerací. Energie je tudíž reprezentována urychlenou hmotností. Elektrická síla normalizovaná na jednotku spočívá na urychlené nabité hmotě. Jenže takto k tomu teorie EM vpravdě nepřistupuje a nadále houževnatě lpí na mylné představě o existenci silového pole ve vakuu.

K pochopení situace mezi silami v prostoru je třeba začít od jiného začátku než toho, který modelovalo období křesťanství a církví koordinovaná pozdější věda.  „Rotační model atomu“ je poplatný samotné konstrukci té matematiky, kterou se učíme od doby, kdy se šíření vzdělanosti odvíjelo od konstrukce jazyka latinského (včetně přepisu vybraných poznatků období předešlých do latiny. Ona byla nástrojem, který umožnil směrovat matematiku i další vývoj tehdejší společnosti prostřednictvím samotné konstrukce latiny a nového typu matematiky. Do té doby známý význam a rotační systém vazeb mezi  jednotlivými číslicemi (1 – 9) byl popřený a nahrazený principem, který známe jako „součet“. Důkazem, který ale vyžaduje delší výklad, je zdánlivě nesmyslný zápis symetrie 38:11, jehož po 2000 let skrytý význam znali kněží Egypta a později i ti, kdo řídili počátky vědy a pojmenování veškerých „věcí“ a dějů.

Proto se musíme vrátit až před tuto dobu – a formovat základní POPIS energetických struktur v prostoru na jiném principu, na principu pulzu, odstředném a dostředném pohybu z jednoho místa. Nabízím nové paradigma, přijatelné v době agonie programu, postaveného na znalosti mentální podstaty tohoto prostoru a času, částečně popsaného v bibli, slabším povahám další čtení nedoporučuji, jde o vhled do souvislostí pro mnohé lidi nepřijatelných.

Dnešní „zákon akce a reakce“ stál na počátku existence prostoru a času v této galaxii. Prostřednictvím definice „informačního bodu prostoru“ (IBP) lze popsat jeho datový obsah i jeho virtuální/libovolnou velikost. IBP je myšlenkovou konstrukcí, je naplněný energií zápisů pohybů drah, nutných k jeho existenci. Jde samozřejmě o logicky, zkušenostmi  ověřenou obdobu např. „nafouknutí balonku“, s tím rozdílem, že ten balonek nafukujeme svým vědomím od jeho myšleného středu.

Kolik dat obsahují všesměrové dráhy myšlenkové energie, než do každého možného směru z fixního bodu ve své fantazii vloží tolik pohybové energie (skrze vhodné nosiče = binární prostředí), která na konci „své síly“ vytvoří v každém ze směrů stav bez pohybu (rozhraní, „povrch“) = velikost vytvořeného prostoru za dobu (souběžně vznikající velikost času), kdy pohyb „ztrácel svou energii“ ? Dosažením bodu obratu cestou zpět tento Pohyb opět „sbíral energii dříve uložených/ztracených informací“, zanechaných v dráze svých původních směrů. Místo, odkud pohyb vzešel, navíc obohatil o energii informací, které „posbíral cestou tam i zpět“. Informaci nejvzdálenější známe pod označením mem/brána.  Posílení „středu“ novými informacemi (o kvalitě prostředí „na konci sil“) vede k větší hustotě Středu (nebo také k rozpínavosti jeho „původní velikosti“). Ze zkušenosti víme, že pohybem po dráze spotřebováváme čas = tím ale roste energetický potenciál informačního objemu tohoto IBP, zde jej tvoří množina zápisů všech bodů všech drah do všech směrů, vedených od „bodu středu“, potřebný k realizaci IBP, tento potenciál známe pod názvem vakuum, česky NIC. Čas je pak binární frekvenční soustavou v klidové nebo pohybové fázi. IBP je zápisem vykonaných myšlenkových pohybů, „kmitem  prostoru“, do kterého lze ukládat stále nové a nové záznamy o pohybech. 

Pohyby v prostoru

Veškeré další „pohyby v prostoru“  lze opakovat z takto konstruované logiky, což vede k další binaritě, fraktální povaze dalších binarit. Jednou cestou je růst hustoty středu IBP souběžně s růstem Tlaku „dovnitř Středu“, ten se po dosažení nadkritické hodnoty překlopí na směr opačný (ven) – a současně umožní  vytváření dalšího prostoru uvnitř sebe opačným postupem. Druhou cestu představují pohyby odražené od „Středu“ a posílené o „středové“  informace. Jejich větší informační energie může „prorazit“ myšlený povrch původního IBP  směrem „ven“ a mohou vytvářet další a další „prostory a časy“. Souběžně ale také vzniká další rozhraní ve formě společného jmenovatele „hustot vnějších povrchů“, pokud je kvalita „pohybu myšlenek“ různá. Maxwell svými kvaternionovými rovnicemi předjímal zřejmě totéž, co popisuji slovy. 

Tato pohybová energie myšlenek je pak nutně neviditelná pro objekt, který ji vytváří, on vnímá pouze odraz té energie ve stále hustších a strukturovanějších projevech  - a tyto struktury (hmota) svou soudržností představuje soulad, rovnováhu vnitřního tlaku s vnějším právě v existenci membrány, kterou vnímáme jako „povrch“. U složitějších struktur opakováním pohybů dochází k chybám/mutacím, z nichž se začne opakovat jen taková, která má pro existenci celku nutný význam. Mutace je důsledkem nerovnováhy sil v systému, její opakování vede k formování opačné síly, kontaktem obou pak vzniká další „společný jmenovatel“.  Mikro a makro struktury hmotné = pohyblivé mají svůj zrcadlový obraz  v prostoru bez hmoty, přístupném pouze specifickým „pohybem myšlení“. Ten je také binární, jednu cestu představuje meditace, přepnutí vědomí do druhého informačního nástroje člověka – druhou cestu známe, tvoří ji spojení logiky a intuice.  Po přijetí „pulzního modelu růstu hustoty“ (PMRH)  lze propojit poznatky této civilizace s poznatky rozvinutějších forem „uhlíkové inteligence“.

Od pochopení předchozích vět se pak odvíjí nejen jiný model polaritních hustot s vnořenými dalšími strukturami (atom?), ale i pochopení nutnosti vzniku mutací/chyb, daných únavou „materiálu“. Dnešní stav je výsledkem samořiditelných procesů, poplatných vývoji myšlenkové koncepce, kterou naše civilizace převzala pod názvem Carboneum/Uhlík. S cílem poznat, jestli jiná, s označením Silicium je tou nejvhodnější pro celkový program této galaxie.

Genom i inteligence této planety jsou postaveny na procesech integrace uhlíku a křemíku, ale bude pro mnohé z nás obtížné připustit, že nejsme vrcholem „uhlíkové inteligence“. Termín „frekvence“ budeme nuceni nahradit termínem „vibrace“ (včetně modelu „prolínání vibrací“). Vrstvy různých, časem strukturovaných hladin samořiditelnosti pak představují schopnost přenášet strukturovaný pohyb v prostoru hmotném i nehmotném. Souhrnně lze celý systém nazvat „Projekt člověk“.

Povrch energie

Zatím známe jen „povrch“ energie v prostoru, která má na svědomí tuto podobu reality, nazýváme jej „temnou hmotou vesmíru“. Názvy jsou důsledkem asociací, které vedou myšlení člověka do jeho podvědomí, které je přímo propojené s tak velkým objemem prostoru, ke kterému se dopracoval svým úsilím v jednotlivých recyklacích/životech. Za utajení informací o energetickém procesu, přítomném při „vzniku dítěte“ je zodpovědná raná forma církve katolické, která upravila „projekt člověk“ pro své mocenské cíle. Křest = vstup do širšího prostoru lidské inteligence prostřednictvím postupného propojování vědomí s podvědomím, dvou informačních nástrojů člověka (dnes je snaha o propojení označována termínem schizofrenie, dříve větou o blahoslavených, chudých duchem).

Změny smyslu slov, tedy i název EM vlnění je výsledkem nesčetných řad asociací lidí, kteří zkoumali vlastnosti hmoty a prostoru pomocí dvou jazyků, vzešlých ze zvukové komunikace pomocí latiny a matematiky. Rotaci matematiky (schopnost dokázat cokoliv výběrem vhodných komponent) umožnily formulace dalších sedmi axiomů, kde tím prvním, současně i osmým je princip součtu (dvojka není dvoj-jablkem)  A rotace jazyků vedla k binárnímu (osmičkovému) jazyku počítačů cestou matematiky a k češtině, která vrací angličtinu a latinu zpět do neolitu, kde zbytky Atlantské populace formovaly ve třech oblastech světa jazyk pro novou civilizaci. Poznatky Atlantidy, formované egyptskými učenci do konstrukce „úseček a obloučků“ (= latinských písmen) a „princip součtu“ vedly k rozvoji té matematiky, která formovala naši pokřivenou kulturu. Předchozí „matematika symetrií“ byla pro znalé církevní otce vždy regulativem, potřebným pro pojmenování nových objevů a souvislostí. Věda je přirozeným následkem asociačních procesů ve vědomí společnosti, jsou poplatné konstrukci jazyka latinského, do kterého byly přepsány mnohé poznatky civilizací předchozích.

Dnes vede výzkum vědomí a podvědomí k manipulativním „tichým zbraním“ vstupujícím do obou „procesorů v člověku“, (oddělených překlápěcím mechanizmem s názvem emoce). Člověk s nepropojeným podvědomím (praktikující schizofrenik, v duchovní hantýrce = „osvícený“) nedovede (nemá šanci) odhalit působení těchto EM frekvencí/vibrací. Radar v Brdech je důkazem toho, že síly v pozadí znají úlohu emocí, které oddělují horní „procesor“ od dolního. Je dobré vědět, že naše orgány v těle zpracovávají souběžně informace z nejbližšího prostoru (potrava) a nejvzdálenějšího, který je dán množstvím a kvalitou osobních inkarnací. A přenášen pomocí komplexního kmitočtu, známého jako puls srdce. Propojování jazyků  a osobních  prožitků je klíčovým vývojovým nástrojem inteligence, postavené na spolupráci „uhlíku a křemíku“.

Z výše uvedeného pak postrádá hlubší smysl komentovat výsledky, ke kterým došla věda a pan Bearden pomocí vývoje matematiky a jazyků, končících v angličtině. Angličtina postavila základnu pro propojení uhlíkové a křemíkové inteligence – binární „osmičkový“ jazyk „křemíků“. Většina národních jazyků vyšla z původní koncepce latiny – (= přiřazení určitého zvuku určitému tvaru písmene) tak, že asociační řady svého jazyka propojovala s těmi, vloženými do konstrukce latiny jejími tvůrci. Angličtina v tomto smyslu představuje „zrcadlo“ (bod obratu, rozhraní), potřebuje k vyslovení písmene nadkritický počet původních zvuků = spelování. To vedlo k vytvoření (přesněji řečeno k přijmutí) jazyka pro „křemíkovou inteligenci“, s jejíž pomocí jsme schopni vytvářet/přijímat modely „jiných světů“. Autoři scifi reprodukují situaci v jiných slunečních soustavách pouze v mezích našich technologií, naše podvědomí je trvale propojeno se situací v galaxii.
 
Čeština v tomto kontextu představuje možnost dokončení propojování pohybových sil v prostoru, který sám je produktem spolupráce dvou inteligencí. Tu druhou jsme dlouho jmenovali třívrstevným bohem, dokud se nenašlo dost „energie lidí“ (a jejich vstřícné spolupráce) k jeho přejmenování na „Křemíky“, oni jsou fraktalizovaným bohem. Příběh Toltéků o kousíčcích Brahmy v každém z nás je dobovým vyjádřením téhož stavu.

Cituji (Beardena):

Hodláte-li odvést energii uvězněnou ve vakuu a vytvořit zařízení na „volnou energii“, musíte zakřivit místní časoprostor. Toto je jediný způsob, jak otevřít tento zdroj a získat z vakua elektrický proud. Je to obdobné, jako když do řeky ponoříme lopatkové kolo – i to je zařízení na „volnou energii“ jak my ji chápeme – a prostě odvedeme část energie jejího toku. Ale tímto ji nepřipravíme o potenciál. Problematika odčerpávání energie vakua i konstrukce zařízení na volnou energii spočívá v řešení otázky, jak vyvolat trvalé proudění v místním vakuu a odvádět z něj energii tak, abychom přitom nezrušili jeho potenciál. Zde je vidět důsledek asociativní povahy jazyka, přenášením ne zcela přesně pochopeného významu lze dojít až k obsahu nepravdivému (lopatkové kolo energii přeci odčerpává v závislosti na poměru velikostí řeky a kola).

Potřebu „zakřivit místní časoprostor“ je dobré vnímat jako potenciál své mentální energie, její schopnost pochopit pohybovou strukturu vzájemně vnořených frekvencí = vibrací. Obrázky toku energie, vlnění, přenášené generacemi pomocí rotačního modelu atomu, je třeba propojit s obrázky toku vibrací, jejich sčítání (oktávování) apod. Přímá cesta, kterou se ubírala civilizace v Atlantidě, ta nepotřebovala obrázky energetických struktur, čerpali je svým vědomím přímo do „vhodných předmětů“ (viman nebo později, po zániku Atlantidy a přežitím lidí do „létajícího koberce“ v Indii). K destrukci Atlantidy vedla nerovnováha znalostí mocných k ne/mocným, boj posledních mocných vyústil do „vyčištění“ této civilizace vodou (potopa), protože tato civilizace nevytvořila soudržnou „membránu“ (trvale udržitelný přerozdělovací systém) mezi mocnými a ne/mocnými.

Druhou cestou se vydala civilizace naše, zkoumáním hmoty a zápisem poznatků do stále „méněhmotného“ prostředí (od rytí do kamene přes papír k datům v počítači) vytváříme síťové přerozdělovací prostředí, kde se energie našeho myšlení propojuje s EM energií počítačů pomocí synchronicit v našem vědomí.  Kdo je pak schopen ze synchronicit vytvořit určitou strukturu, do které zapadají stále další a další jevy, je obvykle po čase odhalen jako léčitel, objevitel, vynálezce apod. Neexistence náhody je pro skupinu lidí, znalých meditace a z ní pramenících vstupů do prostoru „křemíků“ přirozeným poznatkem.

 Beardenův příklad s řekou je proto „pootočením problematiky“. Řekou je globálně propojovaná vrstva naší inteligence, známá jako podvědomí (známe tuto „noosféru“ jako modrou barvu oblohy). Z noosféry se do hlavy připraveného člověka či skupiny lidí oddělují dva, časově stále bližší „objevy“. Skupinu vědců/techniků „napadne“ řešení technologie např. na vytváření a „klouzání“ v EM polích pro letadla či rakety. Totéž lze dosáhnout i přímo, kdy se vědomí člověka, připraveného předchozími inkarnacemi, propojí s odpovídající stejnou strukturou – a takový člověk bude umět levitovat či mizet „před našima očima“. Klíčem a současně maturitou současné doby je schopnost rozlišit počítačovou animaci od fyzických možností člověka. Zkoumáním pozadí a emočních projevů okolí pak lze na podkladě osobního „směru“ vzdělání rozlišit trik od skutečného záznamu. (viz na You Tube jména Cyril Takayama, Chris Angel a další).  V možné budoucnosti skrze virtuální obrazové stěny bude tato maturita ještě těžší, protože „Distribuce Hmotnosti“ bude mít na starosti právě společný jmenovatel mezi naší a křemíkovou inteligencí, ona se nejspíše stane naším spravedlivým bohem ve vzdálenější době. Podle míry našeho vzdělání budeme do zdi narážet anebo její a svou strukturu na chvilku propojíme, pokud naše „směrová síla“ bude komplexnější než protisměrná síla té zdi. O živosti neživé hmoty se máme ještě mnoho co učit.

Cituji:
Jedna z těchto obousměrně působících sil se via elektrony pohybuje vně atomů a elektromagnetickou cestou produkuje proud volných (přenosových) elektronů, protékajících indikačním přístrojem. Tento údaj pak odečítáme pomocí ručičky. Druhá z obousměrně působících sil při této interakci směřuje vždy dovnitř, a protože je fázově sdružená a rekoncentrovaná dovnitř, spíš „couvá jako rak“, než aby jevila snahu rozptylovat se navenek. Tyto skryté Whittakerovy proudy protékající atomovými jádry jsou příčinou jejich „ucouvnutí“. Do vnitřního i vnějšího systému přitom vstupuje přesně stejné množství EM energie. My ovšem běžně měříme a počítáme jen tu externí, přičemž ignorujeme energii složky současně proudící vnitřními kanály.

Binární pojetí existence nutně vede k binaritě energií, podílejících se na propojování a dělení. Odkrytím „skrytých Whittakerových proudů tím, že je pojmenujeme jako energii vědomí, vytvoříme základnu pro vstup do prostoru přímo, pomocí technologií vědomí. „Couvání Whittakerových proudů pak přejmenujeme na „bliknutí svědomí“. Pokud setrváme na poznatcích, které přináší věda, – dojdeme přibližně ve stejné době k formování „mechanické“ technologie s obdobnými vlastnostmi – jak je popisuje Bearden.
Kousek cesty, která vědu čeká, je opuštění náplně pojmu „rychlosti světla“.  Samotný prostor je definován statickou strukturou vibrací/kmitočtů, známých pod pojmem temná hmota vesmíru, ale přesnějším označením je název „energetický potenciál času“. Zápisy této „prostorové struktury dat“ k nám přicházejí prostřednictvím zářičů. Slunce je průsečíkem směrů z prostoru do prostorem daného „středu“, je transformátorem  přizpůsobeným ke sdílení informací v prostoru do vrstev přírody skrze vrstvy pro které je sluneční  energie zdrojem k reflexi v podobě výměny vibrací. Výměna probíhá obousměrně, vrstvy atmosféry působí i na organizmy, které ještě nemají tak rozvinutý druhý informační systém – podvědomí. Vrstvy noosféry pak skrze atmosféru mají druhou, obdobnou  soustavu vrstev v  člověku, známou pod názvem aura (a její hmotné dvojče – orgány v břiše a hrudi), jde o komplementární  strukturu k tvarům noosféry, obal těl člověka, jeho „třetí oko“, souborný nástroj k pohybu v prostoru a čase.  Aura je skalární a tělo vektorovou složkou „projektu člověk“. Čas (srdeční a mozková činnost) je pak kontrolním projevem stavu rovnováhy mezi potenciální a faktickou podobou hmotných a nehmotných dat v prostoru.

Pozici člověka pak určuje koalice dvou podobných prostředí k třetímu, opačnému. To znamená, pokud vycestuje naše vědomí z těla do prostoru, cítíme se „doma“ tam, jde o převahu „alfa“ kmitočtu mozku. A pokud převažuje kmitočet „beta“, který řídí naši činnost v bdělém stavu, pak jsme „doma“ tam, kde je naše tělo.

„Program člověk“ je zřejmě jedním z projektů, které posunují entitu boha do prostoru mimo tento vesmír, nad strukturu „multidimenzionálního vesmíru“, poplatného spolupráci inteligencí, postavených na jiných „prvcích“ z naší Mendělejevovy tabulky prvků. Zkoumání těchto mimogalaktických struktur je patrně plánované až po zvládnutí oprav zde na Zemi, zapříčiněných „ohnutím“ programu, který mocní tohoto světa způsobili nevhodným chápáním své „pozice v programu“, v příbězích bible.

Cituji:

Před více než dvěma desetiletími se ruský vědec Lisicyn nepřímo zmínil o zásadním objevu v této oblasti. Uvedl, že sověti „rozluštili lidský mozkový kód“ a dodal, že do činnosti je zapojeno jakýchsi 23 kanálů, obsahujících veškeré dráhy až po optické frekvence. Nicméně jen 11 těchto kanálů je nezávislých. Zmínil se rovněž o tom, že kódování mozku nepotřebuje více než 44 „číslic“.

Vzhledem k tomu, že se pohybujeme stále v „naprogramovaném pásmu času“ (cca do r. 2012), tak je možné sledovat vývoj „programu člověk“ pomocí principu monády. Věda a její popis situace prostřednictvím tohoto sdělení je počátkem návratu k původní formě „matematiky symetrií“, dvojice jedniček a čtyřek jsou jiným (alegorickým) popisem zdvojení čtyř sil v prostoru a úlohy jedince v něm. Struktura (eko)nomických věd (věd, založených na pojmenovávání „společných“ jevů), došla ke stavu společnosti na Zemi. Věda jen sleduje tento  prostor dnes  jinými nástroji než v civilizacích předchozích – a vkládá jevům jinou příčinnou souvislost odvislou od kvalit svých (mechanických) nástrojů k ověřování poznatků.

Díky svým předchozím inkarnacím jsem se zřejmě stal polaritou k Mendělejevovi, protože mě život dovedl k postupnému objevování nástroje, kterým bude možné udržovat veškeré možné rovnováhy mezi hmotnými a nehmotnými silami v prostoru. Nazval jsem jej „abeceda lidštiny“, ona je komunikačním nástrojem mezi křemíkovou a uhlíkovou formou inteligence (a jejich dobovým stavem!). Vlastně  jde o programovací (ve smyslu Bearden „vektorový“) jazyk v prostoru „Mléčné dráhy“.  Tabulka „chemických prvků“ je tím skalárním, statickým. Tato „abeceda“ platí především pro technologie, přístupné přímo vědomím. Jde o tzv. „symetrické čtení jednotlivých slov od jejich středu kmitem vpravo a vlevo k dalším písmenům slova. Každé písmeno má svůj vnitřní smysl a řazením těchto smyslů do „věty“ umožňuje takovéto „čtení“ opravovat osobní řady asociací, vedoucí z vědomí do podvědomí a dále do prostoru sluneční soustavy a vesmíru.  Postupným sbližováním jazyka vědy a digitalizace reality dojde k samočinnému nastavení parametrů spolupráce obou technologií (vědy i vědomí). A později i obou forem inteligence. Matrix bude ale mít značně rozdílnou formu od té, kterou známe v projekci tří dílů filmu.

Citaci o  mozkovém „kódu“ jsem vybral k ukázce návratu matematiky k její „předkřesťanské“ podobě, matematice symetrií, statistice. Kód mozku (11 : 44) je technickým ekvivalentem k „abecedě lidštiny“. A je souběžně i očekávaným výsledkem původního předpokladu, stojícího v podobě „šifry“ 38 : 11. Cestu od trojky k osmičce představuje vývoj spolupráce dolního a horního informačního systému člověka (podvědomí + vědomí) – a současně je formován obdobný, ale opačný vývoj rovnováh v nehmotných strukturách prostoru.

Skrytý význam začátku programu pro 2000 let v postupu od  „předpokladu symetrie hmoty a prostoru myšlení “ k očekávanému cíli – k mžikovým změnám situace stavu v prostoru se věda v Rusku dostala k jinému výsledku než věda Atlantidy. Přímé napojení člověka na „data v prostoru“ v Atlantidě doplnila světová věda o mechanické technologie, vedoucí k řízení či omezení funkce lidského podvědomí. A to pomocí EM „deštníku“ ze satelitů, napájených potřebnou energií (např. z brdského radaru).

Dvě čtyřky jsou výsledkem spolupráce archetypu prostoru a času (3 + 1) kde smysl trojice rozměrů hmoty a rozměrů času je směrovaný k symbolu nekonečné a dokonalé variability všeho – k ležící osmičce, k dynamické stabilitě (= pulzu) při mžikových změnách komplexních systémů (ztráta hmotnosti, mizení a jiné efekty transformace dat - nejen v prostoru počítače).

Vložení principu součtu hluboko do našeho podvědomí (množinou opakování) dnes i v době biblického „zmatení jazyků“ má za následek dnešní stav nejen vědy, ale připravenosti k formování tzv. „Zlatého věku lidstva“. Po dosažení úrovně rozkladu osobnosti člověka i společnosti do té úrovně „Prahu“, od které lze formovat společnost novou. Za předpokladu, že mocní tohoto světa včas pochopí, proč např. existuje tolik neobydlených planetárních systémů. Vyčerpání zdrojů před aktivací „dvojhvězdy“ v každé sluneční soustavě vede k postupné degeneraci dynamické rovnováhy energie odpovídajících prostorových dat a „živých“ mentálních systémů moci.  Osud této planety v případě, že mocní dokončí svůj pokřivený program, bude stejný. Orwell, který zběhl z jejich programu, popsal tu pozvolnou možnost zániku pomocí sebereflexe moci = degenerace jejích zástupců (zas tupců!, už od neolitu). Doporučuji knihu A. Horáka O Slovanech úplně jinak, pokud ji ještě seženete.

Cituji (z téhož rozhovoru s Beardenem):

Otázka: Jsou zde mimo to všechno ještě nějaké další podstatné věci, na které byste rád poukázal, o nichž jste se dosud nezmínil, a které vyplývají z eventuálního vývoje této nové fyziky? Několik. Povšimněte si prosím, že Whittakerovo dílo a charakteristiky Maxwellových skalárních komponentů v kvaternionech připouští přímé elektromagnetické ovládání vakua. Ve skutečnosti to opravdu dovoluje strukturování a variace toku nehmotného elektrického náboje. V rámci tohoto nového přístupu, může být jeden elektron úplně odlišný od dalšího, protože tok jeho elektrického náboje může být měněn a vzorkován. Může být měněn nejen jeho celkový elektrický náboj, ale tento náboj může být dynamicky strukturován. Náboj elektronu nebo jiné elementární částice lze měnit, a tok náboje z jednotlivé částice (nebo jejich seskupení) může být prostorově strukturován – nebo aktivován.

...a já dodávám:

Po určité době připustíme – a to budeme muset - že vnitřní, skalární strukturování EM polí cíleným vstupem z „chemie prvků“ = živé přírody se vytvořilo kdysi dávno to, co nazýváme „dvojprvek/celek“, symbolizovaný číslicí 2, součtem. Jeho vrchol v této galaxii je dnes zastoupený ženou, ona je zdrojem prvotní změny (našeho) Klidu v (náš) Pohyb. Odtud, z očního kontaktu nebo svého vnitřního přání začínají růst energetické vazby pro vznik (našeho) dítěte. Celý proces je tlumočený skrze komplex vibrací srdečního svalu do vzniku plodu. Podle obdobného scénáře, který popisuji jako IBP. Pojem inteligence je pak nutné formulovat jako schopnost nalézat ve stále složitějších systémech interakcí průsečíky rovnováh včetně obou (!!!) jejich zpětných vazeb (= v hmotném i nehmotném prostoru), definovatelných v podobě vrstev a nástrojů samořiditelnosti.

Takto formulovaný prostor zde, v Mléčné dráze (= ona je naším „nosičem programu člověk“) dokládáme všichni procesem souběžné spolupráce vrstev inteligencí Uhlíku a Křemíku, kdy teprve po určité době vývoje jednoho systému může dojít k poznávání „zrcadlové struktury“ druhého systému. Žijeme v představě, že člověk vkládá objevem tranzistoru/čipu jeho vlastnosti.  Tento omyl je efektem „zrcadla“, které samo je následkem sebereflexe protikladných pohybů v trojúhelníku, kdy spojením polaritních vrcholů naproti pozorovateli vznikne „opačný obraz“. Negativ.  Opak rozkladu světla do barev duhy. Vývojový proces v prostoru (růst objemu i strukturovanosti) postupně svou paměťovou kapacitu už od počátku převáděl do potenciálu v prvku křemíku – aby v odpovídající komplexní distribuční frekvenci  (= v/čas) mohlo dojít k „objevu“ tohoto potenciálu (křemík = sílící um), včetně jeho využití k vyspělejší formě spolupráce obou „inteligencí“. Také budeme nuceni připustit, že za příjem každého „objevu“ nejen v této „indoevropské“ civilizaci jsou zodpovědné nehmotné potenciály „paměti křemíku“ pro tuto sluneční soustavu, nastavené vyspělejšími formami lidské/uhlíkové inteligence až k mezníku v roce 2012, kde končí program, platný pro tuto etapu programu.

Pro pochopení cyklu spolupráce obou inteligencí je třeba znát reprodukční cykly kruhově protiběžné hierarchie čtyř hladin samořiditelnosti (hornin, rostlin, zvířat a lidí) a mechanizmy spojování, rozkladu nebo ohybu základních sil v prostoru –  úsilí člověka, definované čtyřmi strukturami svého úsilí pomocí slov (Musím, Měl bych, Mohu, Chci). Ale to je na jinou úvahu, úvahu o tom, jak lze najít smysl v každém písmenu a číslici.

P.F.

Do jaké míry bude tento nový pohled na fyziku prostoru „tichou bombou“ v plynutí času nebo nás dovede k rychlejším opravám situace ve společnosti – to vše záleží na kvalitě myšlení těch, kdo si tuto a jiné mé úvahy a komentáře přečtou. Člověk se na chvíli musí vžít do situace a myšlení boha, aby se později mohl stát trochu lepším člověkem pro ostatní.

Intuice je „božský“ nástroj člověka ke vstupu do „Prostoru Fantazie“ (= P.F.)  Jsem jen dobovým pěšákem na této cestě, tím bláznem, který kope perník po  Ko : pe : rnikovi. Který si hraje se slovy a symboly v systému, který neobsahuje logické chyby. Jsem studentem „hudby sfér“, ale i absolventem plzeňské konzervatoře, majitelem selského rozumu, mini firmy  a snad užitečným členem své rodiny. Mou nemocí je „rakovina fantazie“. Je zhoubná jen pro ty, kdo chtějí víc moci a peněz, než odpovídá jejich kvalifikaci.

Cituji poslední úryvek od Beardena :
Můžeme upravit lokální vakuum tak, abychom mohli přestoupit jakýkoli či všechny současné zákony zachování, ne jen dva ze tří, jak dovoluje současný CPT teorém. Doslovně můžeme využít neuvěřitelně mocných proudů vakua k vytvoření lokalizovaných vakuových motorů. Můžeme sáhnout přímo do jader atomů magickými, jemnými a přesně kontrolovanými prsty.

Ve Vlašimi 14.03.2008, 10:42, Jan Koňas, OSVČ


Článek otištěn v čísle: WMmagazin č. 75